Ano, vidíte správně. Po více než roce jsem vydala nový článek! Mám pocit, že posledních dvanáct měsíců uteklo tak rychle, že jsem neměla vůbec čas se zastavit natož si najít nějaký volný čas na psaní. Měnila jsem práci, hledali jsme bydlení a naše rodina se rozrostla o dalšího člena. Jak už možná z Instagramu víte, loni v říjnu jsme si pořídili nový přírůstek do rodiny – štěňátko samojeda, které jsme pojmenovali Ghost. Život se samojedem je hodně veselý a člověk se nikdy nenudí. Často je to hodně náročné, ale to vám ráda povyprávím v některém z dalších příspěvků.

V posledních pár měsících jsem si prošla takovou osobní krizí, kdy jsem nevěděla co se sebou a do čeho se mám pustit. Nápadů mám jako vždy plnou hlavu takže to nebylo, že bych neměla do čeho píchnout. Spíš jsem hledala smysl v tom co dělám a přemýšlela do čeho dál (ne)mám věnovat energii. Možná to bylo takové menší vyhoření.

Už se to naštěstí lepší. Hodně mi v tom pomohla dovolená, kde jsem získala trochu odstup a odpočinula si. Nebyla bych to já, kdybych si do ruky nevzala papír a tužku a nesestavila si plán. Díky tomu jsem začala být mnohem produktivnější. Je vlastně docela zvláštní, protože celá ta moje produktivita tak nějak vyplynula sama. V předchozích měsících jsem se musela do práce nutit a na zadku jsem nevydržela dvě hodiny v kuse. Teď se do práce zaberu tak, že si ani nevšimnu, že už pracuji víc než bych měla.

Díky tomu jsem se stihla ponořit hned do několika nových projektů. S kamarádkou Vitou jsme se pustili do natáčení podcastu o domácím násilí a toxických vztazích. Ten je teď bohužel pod náporem dalších projektů upozaděn, ale i tak doufám že první epizoda, kterou už máme natočenou, vyjde co nevydět.

Také jsem spustila svůj Etsy obchod pro všechny milovníky psů, ještě je něm spousta práce, ale pár produktů tam je. Dokončila jsem krásné samojedí samolepky (nebo jak jim říkám pracovním názvem samojedky), které se tam objeví co nevidět.

Ten největší projekt, který jsem začala, mi v hlavě ležel léta. Bohužel tomu nikdy nenahrávaly okolnosti a tak ve mě zrál tak dlouho, až na to byla ta správná doba. Již 12. listopadu v pražském Karlíně pořádáme papírenský pop-up Papír Fest! Na jednom místě se tam sejde více než 40 prodejců a tvůrců nádherných papírenských věcí a já se tak strašně těsím! Je to moje obrovská srdcovka. V podstatě tím festivalem teď žiju, v první řadě protože mě nesmírně baví pracovat s tolika talentovanými lidmi a taky to zabírá většinu mého času. :D

Jelikož mi chybí psaní, ráda bych znovuoživila svůj blog. Je to totiž asi jediné místo, kde můžu psát a tvořit bez jakýchkoliv omezení. Možná už jste si všimli, že blog prošel kosmetickou proměnou. Hlavní změnou je ovšem to, že jsem se rozhodla články nahrávat i do audio podoby a to ze dvou důvodů. Sama na čtení blogů nemám už moc čas a často se sama uchyluji k tomu, že si místo nich pustím podcast. Zabavím se tím na cestách, když vařím, uklízím nebo když mám v práci nějaký manuální úkol. Druhým důvodem je, že mě natáčení dříve zmíněného podcastu tak bavilo, že jsem se rozhodla to zkusit i na osobním blogu. Uvidíme, třeba to bude bavit i vás. Psaná forma článků bude asi o něco stručnější, ale zase se budete u ní moci podívat na fotky. Ta podcastová mi naopak dá možnost se trochu rozpovídat a sdělit vám něco navíc.

Zároveň bych se chtěla omluvit, že kvalita podcastu není úplně optimální. Nejsem rodilý řečník a sama vím, že je co zlepšovat. Už po natočení přístí episody vím, na co si příště musím dát pozor. Nicméně věřím, že je mnohem důležitější začít, než se roky snažit mít věci perfektní a nikdy nic nevydat. Takhle se můžu zlepšovat tím, že budu tu danou věc dělat a ještě na základě zpětné vazby od vás.

Podcast jsem pojmenovala Z hloubi duše. Vychází nejen z mojí duše, ale také z mého příjmení (Dušková) a jména našeho samojeda (Ghost, česky Duch). Pustit si ho můžete na vaší oblíbené podcast službě. :)

Dejte mi vědět, co na změny říkáte a já se jdu pustit do psaní dalšího článku.