Ze života

Lekce, které mě naučil rok 2019

lekce-ktere-me-naucil-rok-2019

Rok 2019 byl pro mě asi jeden z nejnáročnějších a nejzlomovějších. Hned několikrát mi obrátil život naruby. Loni jsem touhle dobou zdobila stromeček vlastnoručně vyrobenými ozdobami, pekla cukroví a těšila se na první Vánoce v místě, které jsem považovala za své doma. Ten domov už dneska nemám a místo pití svařáku a nasávání vánoční atmosféry sedím v letadle, které mě odváží na druhou stranu zeměkoule. Za dobrodružstvím, po kterém jsem nikdy netoužila, ale ono si mě samo našlo.

Abych vás trochu zasvětila do mé situace, za posledních 365 dní jsem stihla změnit práci, přijít po několika letech o člověka, kterého jsem milovala, dvakrát se přestěhovat, dva měsíce být tak trochu bezdomovec, spolu-vydat knížku, dvakrát (ťuk, ťuk, pokud dobře doletím) se podívat do Austrálie a naučila se být sama (se) sebou. Sice jsem pořád částečně ztracená, ale konečně jsem si uvědomila spoustu věcí a díky tomu jsem na chvíli zpomalila a zjistila, co v životě chci. Tady jsou některé poznatky z lekcí, kterými mě rok 2019 vyškolil.

1. Člověk míní, osud mění

Miluji plánování. A svůj život jsem ještě začátkem tohoto roku měla naplánovaný skoro až do důchodu. Osud mi ovšem přišel ukázat, že občas je dobré ten plán nemít. I když se některé věci zdají být z počátku neuvěřitelné a nechceme se s nimi smířit, po nějakém čase zjistíme, že to tak prostě mělo být. Již nějakou dobu věřím v to, že každá věc, která se nám děje, má svůj důvod a pořád se snažím naučit být víc v pohodě a nestresovat se z toho, že věci občas nejdou tak, jak jsem si je vysnila. Osud nám do cesty vždycky přinese věci (a lidi) nové. A většinou ještě lepší.

2.  Je v pořádku nebýt v pořádku

Všechny ty věci, které nám ten život do cesty hází, mohou být těžké. Nebo jich jenom může být hodně na jednou.  A je naprosto v pořádku, když nás to „položí.“ Jsme jenom lidi. Občas potřebujeme pauzu abychom všechno dokázali vstřebat a urovnat si myšlenky. A v tomhle momentě je nejdůležitější umět si přiznat, že nám zrovna není úplně nejlíp a být k sobě milejší. A je také naprosto v pořádku říct si o pomoc a umět jí přijmout. Sama s tím občas bojuji a mám pocit, že „to všechno musím zvládnout sama.“ Já letos pomoc potřebovala několikrát a jsem neskutečně vděčná za všechny lidi, kteří se kolem mě v těžkých chvílích objevili a drželi mě nad vodou.

3. Obklopovat správnými lidmi je základ všeho

A u lidí ještě chvíli zůstaneme. Je nesmírně důležité se obklopovat lidmi vedle kterých se budete cítit dobře a kteří vás budou jakýmkoliv způsobem obohacovat či inspirovat. V dnešní uspěchané době jsou takoví lidé ještě větší poklad. Vždycky si na nás najdou čas. Nemusí to být každý den či týden, Klidně stačí několikrát do roka. Někteří mohou být i tisíce kilometrů daleko. Ale budou tu pro nás vždycky, když je budeme potřebovat. Pokud ve svém okolí máte někoho, kdo tyto kritéria nesplňuje, je čas dát jim sbohem.

4. Tajemství vděčnosti

Vděčnost je něco, na co se u nás hrozně zapomíná. A přitom je to tak důležité. Ráno vstát a poděkovat za to, že jsme živí, zdraví a máme tu další den. A je úplně jedno, že zrovna třeba prší a my musíme vstávat do práce. Ono to zní hrozně sluníčkově, ale spousta lidí na světě tohle štěstí nemá a my ho bereme jako naprostou samozřejmost. Ve skutečnosti jsou to dary, které i nám mohou být zlomkem sekundy odebrány. Já si moc ráda píšu každý den 3 věci, které mi udělali radost. A může to být naprostá maličkost. Používám na to aplikaci HappyFeed, ve které se můžete i zpětně dívat na své vzpomínky a přikládat fotografie. Pokud máte na tenhle návyk víc času, můžete využít některé ze vzpomínkových knížek. No a když vám zrovna bude smutno, stačí se na tyhle vzpomínky podívat a uvidíte, jak rychle vám vykouzlí úsměv na tváři.

5. Problémy se mají řešit, ne od nich utíkat

Tohle je moje nejstrašidelnější uvědomění roku 2019. Dostala jsem pocit a ne jenom ze svého života, ale také z příběhů svých blízkých, že lidé neumí problémy řešit a raději před nimi utečou. Dokážou zahodit hromadu dobrých věcí, kvůli maličkosti aniž by se snažili překážky odstranit. Je to holt snazší. Nemám na to žádné řešení, jenom bych vás chtěla poprosit, ať se nad tím alespoň zamyslíte. A je jedno o jakou se jedná situaci. Problémy samy nezmizí a stejně vás jednou najdou. Upřímná komunikace je základem všeho. Za to dám ruku do ohně. Tak jí dejte aspoň šanci.

6. Bát se a stejně do toho jít

Tenhle bod je něco, co jsem si sice uvědomila, ale pořád se snažím najít způsob jak ho překonat. Mluvím o strachu. Jsem teď sice o trochu odvážnější než jsem bývala, ale pořád jsem největší strašpytel na světě. Bojím se všeho. Moje poslední rozhodnutí bylo přemístit se na tři měsíce do Austrálie, což by na začátku tohohle roku pro mě bylo naprosto nepředstavitelné. Zatím to stojí za to. A tak doporučuji i vám. Nebojte se. Ono to nějak dopadne.

7. Najít „good“ ve slově „goodbye“

Slovo odpuštění pro mě dlouho bylo velkou neznámou a nikdy jsem nad ním ani nepřemýšlela. Letos jsem ho konečně pochopila. Je to naše rozhodnutí netopit se v minulosti a jít dál. Proto je tak důležité odpustit lidem, co nám ublížili. Tihle lidé mají vlastní problém, který si musí vyřešit a ve většině případů nám nenechají jim pomoct. A přesně v tento moment musíte najít respekt k sebe samé(mu), říct si dost a odejít. A nejdůležitější poznatek o konci na konci. Nezáleží na tom, jaký konec je. Důležité je vědět, že jsme danou věci dělali kvůli tomu, že nás tenkrát, v daný moment, činila šťastnými a proto bychom neměli mít žádné výčitky. Každá věc a každý člověk v našem životě je tam proto, aby nás něco naučil a tak jim řekněme děkuji a posuňme se dál.

Já devatenáctce mávám a děkuji za to, že ze mě udělala silnějšího člověka. A v hloubi duše doufám, že ta dvacítka bude alespoň o trochu milejší. A jaký jste měli rok vy?

1 Komentáře
Sdílet

Martina

1 Komentáře

  1. ExoRank
    24/01/2020 V 1:14 am

    Awesome post! Keep up the great work! :)

Odpověd na Tvůj komentář

Tvůj email nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označená*