Ze života

Na co myslet při výběru školy a budoucího povolání

na-co-myslet-pri-vyberu-skoly-a-budouciho-povolani

Dnešní článek bude z trochu jiného soudku. Poslední dobou totiž kolem sebe pozoruji lidi, kteří neví. Neví, co je baví, co mají dělat, co je naplňuje, co chtějí, co mají rádi …  a mě to trochu děsí. Zároveň mi to připomíná mě v době, kdy jsem také tyhle věci netušila a snažila jsem se najít.  Proto jsem se rozhodla napsat můj názor na to, proč to tak vlastně máme a co bychom s tím mohli dělat.  A je to jedno, jestli následující řádky budou číst školáci, středoškoláci nebo někdo, kdo má už tohle za sebou. Článek jsem rozdělila na dvě části – první je k zamyšlení nad současnou situací a ukazuje pár tipů a triků. Druhá část je o mém studiu multimédií, na které se mě často ptáte.

Problém začíná hned na základní škole

Jediné, co si ze základky pamatuji je to, že jsem se tam hrozně nudila (V té době jsem se ještě bála číst si pod lavicí :)), protože se naše učitelky věnovaly primárně pomalejším spolužákům. V čem vidím problém už zde je fakt, že se děti neučí selskému rozumu a, stejně jako později na středních školách, jejich náplň spočívá v tom, že se snaží zapamatovat si spoustu informací, které můžou hned druhý den po testu zapomenout.

Myslím si, že celé základní studium by mělo žáky směřovat k tomu nejtěžšímu – rozhodnutí co dál. Nikdo jim totiž neřekne, jakou spoustu možností mají.  Sama si myslím, že rozhodovat se v patnácti, co budete dělat po zbytek života, je dost šílený. Mám pocit, že většina z nás se netrefí. Jak bychom taky mohli, když jsme pořádně ještě nic nezkusili. A tak se tohle rozhodování oddaluje tím, že se posílají děti na gymnázia …

Zlo jménem gympl

Střední škola. Nejhorších 6 let mého života. Každý den jsem si připadala jako nula, co nic neumí, nemá žádný kamarády ani budoucnost. Dokonce i náš pan ředitel mi oznámil, že pokud nezvládnu ujet 100 kilometrů na kole, tak neodmaturuji a v životě to nikam nedotáhnu. A hádejte co? Neujela jsem to. Ale tu maturitu jsem zvládla levou zadní a dokonce si myslím, že i v životě si nevedu vůbec špatně. Když tohle ale slyší zmatený teenager s nízkým sebevědomím, nemá šanci to zpracovat.

Když se na to koukám zpátky, tak dodnes lituji, že jsem si nevybrala jinou školu. Všechny poskytnuté znalosti totiž v běžném životě využívám pouze tehdy, když se divám na AZ-kvíz. (A jsem v něm fakt dobrá!) Pořád si říkám, že kdybych začala dělat jakoukoliv praktickou činnost už na střední, kde bych teď mohla být.

Co je ale ještě horší než gymnázium je vnímání učilišť. Tohle téma mě vytáčí asi ze všech nejvíc a koho také zajímá, moc doporučuji podívat se rozhovor s Annou Freimanovou na DVTV. A co je teda ta pohroma? No přeci fakt, že ten, kdo jde na učiliště, má z ostudy kabát, protože “nebyl dostatečně dobrý na to, aby se dostal na gympl.” A ve finále je to přece skvělé, že se naučí něco praktického a může se tím rovnou živit. Navíc řemeslná práce je na ústupku a tím, že nejsou kvalifikovaní pracovníci, nebudou mít nikdy o práci (a tím pádem i peníze) nouzi. Moc bych si přála, aby se na tyto obory začalo pohlížet mezi náctiletými jinak. A aby ti, kteří na učiliště jdou studovat, studium brali alespoň trochu vážně.

Kdo nemá titul nic neznamená

S tím souvisí i dnešní trend – kdo nemá titul je považovaný za méněcenného.  Přebytek minulé doby. Já ten papír náhodou mám a řeknu vám jedinou věc. Je mi ÚPLNĚ k ničemu. Nikdy se mě na něj nikdo neptal. Nikdy ho nikdo nechtěl ani vidět (kromě pyšných rodičů :)) a tak skvěle plní účel dekorace na mé poličce. Vždycky se přihlíželo jenom na mé předchozí pracovní pozice a nasbírané zkušenosti. Samozřejmě to neplatí pro všechny obory, tu medicínu prosím vystudujte.. :)  Ale jsou obory, kdy se vám prostě bude hodit mnohem více dobré portfolio než jeden cár papíru. Žeňte se za vědomostmi, ne za titulem.

Znám také spoustu případů, kdy lidé studují vysoké školy jenom kvůli rodičům i když by nejraději dělali něco jiného. Je to pochopitelné. V jejich dobách totiž vysoká škola opravdu něco znamenala, jelikož tam nepřijímali každého. Mějte záložní plán a zkuste jim vysvětlit, že je promyšlený a víte, co děláte. Neříkám, že máte všichni odejít ze škol, to vůbec ne. Jen říkám, že studovat něco, co vás nebaví a bude vám to v budoucnu platný jak hadovi noha, je ztráta cenného času.

Promoce bakalářka státnice

Na co teda myslet při výběru?

A jak se teda vyhnout tomu, že uděláme špatné rozhodnutí a pak se budeme muset v pozdějším věku rekvalifikovat nebo hůř, strávit celý život v zaměstnání, které nás nenaplňuje? Tenhle problém je rovnou na reformu celého školství. A jelikož to se jen tak nestane, tak bychom měli začít sami u sebe.

Snažte zjistit, co vás nejvíc baví. Zkuste si vypsat seznam věcí, které rádi děláte ve volném čase a seřaďte je podle toho, které máte nejraději. Zkuste přemýšlet nad profesemi, které s nimi souvisí (pomoci vám k tomu může třeba seznam povolání :)). Až si vypíšete, které z kariérních cest jsou pro vás zajímavé, udělejte si průzkum – jaké školy budete potřebovat studovat, kde nabízejí stáže, jestli se zvládnete uživit, jaké knížky si můžete přečíst a v neposlední řadě zkuste najít někoho, kdo se danou činností zabývá. To vám totiž pomůže úplně nejvíc, jelikož vám podá nezkreslené zkušenosti a upozorní vás, na co si dát pozor. A že ve svém okolí nikoho nemáte? Nevadí, na internetu se vám určitě podaří někoho najít. Nebojte se lidi oslovit, budou určitě rádi, že se o jejich práci někdo zajímá a rádi vám pomůžou. :)

Nezapomínat na budoucnost

Dobré je také brát v potaz možnost uplatnění, na kterou se při rozhodování o výběru školy dost často zapomíná. Existují obory, ze kterých každý rok vylezou stovky lidí. A myslíte si, že všichni najdou ihned práci, když budou mít všichni identický životopis? Takže si určitě zjistěte situaci v oboru a jaká je potencionální (ne)zaměstnanost v místě, kde chcete žit. Například v IT teď chybí spousta kvalifikované práce a pozici najdete určitě. Naopak řidiči nebo pokladní budou brzo nahrazeni umělou inteligencí, tudíž není úplně dobrý nápad se touto cestou vydávat.

Moc bych si přála, aby nás na život připravila sama škola, ale to se ve většině případů neděje. Vaše preference se budou v průběhu let měnit a to je naprosto v pořádku. Chvíli budete chtít dělat tohle a poté zas ono. Ale čím dřív se začnete hledat a přemýšlet nad budoucností, tím dřív se vydáte tou správnou cestou. A navíc, vůbec není špatné měnit obor v průběhu let! (Opět vás odkážu na skvělé video z produkce DVTV :))

Dělat věci navíc. A Srdcem.

Snažte se odlišit. Rozvíjejte své zájmy. Všude je spoustu dobrovolnických spolků, které hledají pomocné síly ze všech oborů, Nasbírané zkušenosti si můžete hodit do životopisu a slibuji vám, že na to budou na pohovorech přihlížet. Budete totiž dělat něco navíc. Když se zpětně koukám na to, kolik času jsem promrhala nic neděláním, tak mě to mrzí. Každou minutu, kterou mám teď navíc si ale cením mnohem víc, než  třeba na střední škole.

Skvělá cesta jsou také brigády. Naši mě vždycky vedli v dobré vůli k tomu, abych se soustředila na studium. Ale právě práce byla to, co mě posunulo před ostatní vrstevníky. Nejprve jsem začínala jako hosteska a poté se přesunula rovnou jako grafička do prvního zaměstnání na poloviční úvazek. Zpětně vím, že to byla hrozná práce za málo peněz, ALE … nasbírané zkušenosti měly nevyčíslitelnou hodnotu. A právě to, že jsem se relativně brzo dostala do pracovního procesu, mi myslím zařídilo to, že ve svých dvaceti třech letech mám práci snů.

Čím dřív se navyknete na to, že třeba jeden měsíc v létě strávíte klidně i prodáváním zmrzliny, vám pomůže si zvyknout na pracovní proces a hlavně se naučíte, jak těžké je na věci si vydělat. 

Hlavně si pamatujte, že nejdůležitější je, aby vás vaše škola i budoucí povolání naplňovaly. Ono to hledání sebe samého chvíli potrvá, tak buďte trpěliví a otevření všem možnostem. Ono žádné studium ani práce nejsou jenom růžové a všechno má i své mínusy. Ale plusy musí vždycky převažovat. A pokud nejde spokojení, musíte s tím něco dělat. Vy sami. Nikdo jiný to za vás totiž neudělá. :) 

5 Komentáře
Sdílet

Martina

5 Komentáře

  1. Vlasta
    23/06/2019 V 8:53 am

    A teď si vezmi, že třeba v Německu si musí svou budoucnost děti tak nějak rozhodnout už v deseti letech, zkrátka po ukončení prvního stupně. Ale přesto se říká, že německé školství je na tom lépe. :D :)
    Jinak souhlasím, že brigády jsou určitě fajn věc – pro mě třeba slouží jako motivace, abych se učila, abych takovouhle práci nemusela dělat, nebo jako povzbuzení, že něco takového si umím představit (měla jsem brigádu třeba v mekáči nebo jsem překládala :D :)

    Jinak, jen taková věc… Tady v komentáři se mi strašně špatně píše, protože to růžové písmo není na bílém pozadí skoro vidět, jak je maličké… :D :)

    • Martina
      24/06/2019 V 7:27 am

      Tak pokud je k tomu rozhodnutí vedou, tak si myslím, že by to mohlo být pořád lepš, než u nás.. :)
      A tohle je taky skvělý pohled na brigády! Pravda, že stát dneska někde jako hosteska, tak se taky asi zblázním.

      A až bude chvilička, na barvu kouknu.. Děkuji za zpětnou vazbu! :)

  2. Aleš Otava
    23/06/2019 V 9:00 am

    Super článek, Martino! :)
    Co se týče té střední školy, také jsem si užil svoje. Já tu školu nenáviděl, ale jak jsem jí nenáviděl, tak jsem tam chodil jen přežít a to rozhodně nebylo dobré… Ale je fakt, že svou VŠ (studuju historii) jsem si vybral a chci ji dokončit, protože mě ta škola baví. Šel jsem do toho, ačkoli jsem věděl, že uplatnění s tím papírem je asi stejné, jako bez něj. Třeba v archivu, co jsem tak slyšel, můžou dělat lidi i jen s maturitou… :D Přesně jak říkáš, jdu za vědomostmi, ovšem ne za titulem, byť by bylo fajn ho získat, to nepopírám! :D :-)

    Super čtení!
    Aleš z http://www.alesotava.cz

    • Martina
      24/06/2019 V 7:24 am

      Tak to naprosto soucítím! Na vysoké škole se to pěkně zlomilo i u mě. A je super, že jsme konečně našli, co nás baví. Moc držím palce, ať tě to baví i nadále a ať k tomu titulu nakonec dojdeš. On tě ve finále moc potěší, to né že ne. :D :)

  3. Multimédia v ekonomické praxi - skupina lidí na ekonomce, kteří o ekonomii nic netuší
    17/11/2019 V 3:47 pm

    […] časem jsem pro vás psala článek o výběru školy a následního budoucího povolání. Dnes mám pro vás pokračování v podobě povídání o oboru, který jsem studovala […]

Odpověd na Tvůj komentář

Tvůj email nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označená*