Jsem Martina. Jsem volnonožec, majitelka malého online obchůdku, autorka pár knížek, přítelkyně, dcera, sestra, psí máma ročního samojeda a spoustu dalších rolí, které se snažím v životě plnit. Jsem milovnicí všeho papírového, knížek, sukní, starých věcí s příběhem, pražských domů a Prahy obecně. Nejšťastnější jsem, když můžu tvořit, fotit, vařit, jíst nebo cokoliv organizovat.
Všechno to začalo jednoho horkého léta roku 1995. Narodila jsem se v malém městečku na severu Čech a prožila jsem nádherné dětství. Od malička jsem zarytý introvert a před lidmi jsem se vždycky bála vyjadřovat. Ovšem na internetu jsem s vyjadřováním problém neměla a tak, když mě ve 12 letech přivedla moje sestřenice do světa zvaného blog.cz, jsem se začala rychle učit.
Více než psaní jsem ale v té době používala k vyjadřování grafiku a ta mi zůstala dodnes. Byla jsem master programu Photofiltre a vrstvy, Photoshop nebo vektory pro mě byly jedna velká neznámá. V tomhle období jsem také milovala hudbu a chodila jsem na “velké” koncerty. (Jo, bylo mi 13 a vybrečela jsem si lístky na Madonnu. Díky tati <3 :D) Díky tomu se moje tvorba omezovala na vykrajování celebrit z pozadí a dávání je na různé textury (jo, vzrůšo :D). Ale bylo mi to jedno, bavilo mě to.
Pak přišel gympl a s ním moje Peabody období (Peabodies = fanoušci skupiny The Black Eyed Peas). Byla jsem za největšího podivína na celé škole, nebo jsem se tak minimálně cítila. Místo obcházení všech párty v okolí jsem přesně věděla, co chci a šla jsem si za tím. Stáhla jsem si Photoshop a začala se učit pořádnou grafiku. Svůj fanouškovský blog jsem chtěla upgradovat na pořádný web. (Věděla jsem, že s doménou .blog.cz to daleko nedotáhnu a já tak chtěla mít něco, co bude mít za názvem .com!) A tak jsem začala zkoumat jak.
Do roka jsem měla opravdický web a nevypadal zas tak hrozně. Byla jsem na něj moc pyšná! Za další rok jsem byla oficiální stránkou jednoho ze členů kapely. “Produkovala” jsem videa ve spolupráci s lidmi z celého světa a dokonce jsme vydali i knížku. Netrvalo to dlouho a já se díky mému koníčku mohla podívat do studia na natáčení hudebního alba, filmu, byla pozvaná na koncert nebo na výlet do Londýna na natáčení pořadu BBC. Tolikrát jsem si přála, abych byla „normální“ (ostatní mě evidentně klasifikovali jako opak), ale když na to koukám zpátky, svoje „teenage years“ bych za nic nevyměnila, protože já si to sakra užila! A na svůj největší úspěch, poděkování v bookletu celosvětově prodávaného alba, jsem (snad právem) pyšná. :)
Když po střední přišlo rozhodování, kam na vysokou, Multimédia v ekonomické praxi byla jasná volba. Obor mých snů a jiná škola pro mě nepřipadala v úvahu. V tomto případě bylo potřeba se naučit matematiku z trojek na jedničku, aby mě vůbec vzali. Bylo to drama, ale povedlo se, byla jsem přijata :)
A tam konečně ten můj život začal nabírat nových rozměrů. Ve škole jsem se naučila ještě víc grafiky, typografii, marketing, natáčení a taky jsem dostala do ruky svoji první zrcadlovku. To byla další láska na první pohled. Hned po prvním semestru mě focení moc chytlo a baví mě dodnes.
Na můj náctiletý web už na vysoké bohužel nezbýval čas. Našla jsem práci, ve které jsem vydržela přes rok a půl, a kromě spousty dovedností jsem zjistila, že pracovat od rána do večera na marketingovém oddělení velkého korporátu není to, co bych chtěla dělat po zbytek svého života.
A pak to přišlo – náš bakalářský projekt a naprostý game-changer. Společně se mými spolužačkami a kamarádkami, jsme měli za úkol vypracovat reálný projekt. Jelikož všechny sdílíme lásku k papíru a správné papírnictví nám v Česku chybělo, naše volba byla jasná. Vzniklo naše milované papírnictví printintin. Věděli jsme, že nechceme po započtení kreditů náš projekt zahodit, takže jsme spustili Startovač a před námi se začali objevovat nové výzvy. Komunikace s tiskárnami, schůzky s velkými klienty, o kterých se nám rok zpátky ani nesnilo, navrhování produktů a v neposlední administrativa v podobě vedení účetnictví a založení společnosti s ručením omezeným. Takže se sešlo několik událostí najednou, mně bylo 21 a byla jsem spolumajitelkou firmy. Doteď tomu nevěřím.
A když už jsem měla za sebou zápis firmy u soudu a uměla jsem vystavovat faktury, dostala jsem odvahu k odchodu ze zaměstnání, které mě nenaplňovalo a stal se ze mě volnonožec. I když to není lehké a bez podpory svých blízkých bych to nikdy nedokázala, tak jsem teď o 200 % šťastnější, protože můžu být sama sobě šéfem.
V tom samém roce nadešel čas začít psát bakalářku. Téma, které jsem si vybrala, jsou diáře a plánovače, což souvisí s mojí láskou k plánování a organizování. Psaní mé práce mi připomnělo, jak moc mě dřív bavilo psát, a tak došlo ke znovuotevření mého blogu.
Hlavně ale pamatujte, že není důležité mít život „jako z pinterestu.“ Důležité je dělat věci ze kterých budeme mít radost každý den. A jednou z těchto malých každodenních věcí vznikne něco velkého ♥