Můj (pracovní) měsíc v Austrálii

Když jsem na Instagram hodila první fotku z Austrálie, hodně z vás se začalo ptát co tam dělám, jak jsem se tam dostala, jestli se tam nebojím a zajímala vás i spousta dalších věcí, které jsem se rozhodla napsat rovnou do článku. První řádky jsem začala psát třetí den po příletu. Ke zbytku jsem se samozřejmě dostala až čtrnáct dní po návratu a ani po téhle době sama pořád nechápu, jak jsem se tam vyskytla. Po Austrálii jsem (narozdíl od většiny mých mých kamarádů, známých a sledujících) nikdy nesnila a za normálních okolností by mě cesta na druhý konec světa maximálně děsila a stresovala. V době mého odletu se ale můj život otáčel vzhůru nohama a tak mi vůbec nevadilo, když jsem se čtrnáct dní před odjezdem dozvěděla, že mě bude 5. července na Ruzyni čekat letadlo, které mě během třiceti hodin odveze až k protinožcům. Sebrala jsem tedy veškerou svou odvahu, nasedla na něj a vydala se vstříc novým dobrodružstvím, která mi změnila život.

Moje cesta na opačnou polokouli vedla primárně za prací. Takže vám bohužel neporadím, jak získat víza a vyřídit další věci, protože téhle fázi jsem se naštěstí vyhla. Štěstí jsem měla i v bydlení, jelikož jsem bydlela se svými kolegy. Ti už v Austrálii byli delší dobu, takže mi pomáhali i s dopravou a dalšími tipy, jak z mého australského měsíce vytěžit maximum. Původně jsem myslela, že strávím celý měsíc v kanceláři. Nakonec jsem ale procestovala několik dalších míst a řádně si svůj výlet obohatila o spoustu příběhů, o které se s vámi nyní mohu podělit.

„It’s a bloody long way“

Třicet hodin vám bude asi připadat jako něco hroznýho. A přesně tak to znělo i mně. Proto jsem byla mile překvapena, že to nebylo vůbec namáhavé. Až do druhého mezipřistání v Singapuru vše utíkalo rychle a já buď pracovala, jedla nebo spala. Stejně rychle utekla i cesta zpátky. Naštěstí se takhle dlouhé lety s létáním po Evropě nedají vůbec srovnávat, pětihodinová cesta na Kanáry mi přišla mnohem horší. Dálkové lety jsou pohodlnější, máte k dispozici nejnovější filmy a navíc vás často a dobře krmí. (All-you-can drink alkohol na palubě je samozřejmost. :)).

Co mě ale překvapilo nemile byl jet lag. Nikdy jsem na to nevěřila a říkala si, jak hrozný může být přeletět pár časových pásem. Tak se mi karma rozhodla ukázat, že to teda rozhodně hrozný je. První noc jsem se paradoxně vyspala skvěle. Ovšem tu druhou, kdy už jsem musela vstávat do práce, jsem zamhouřila oko maximálně na hodinu. Samozřejmě jsem vypila litry kávy a můj výkon byl stejný jako předchozí noc. To celé se opakovalo ještě dalších pět dní. Dobrá zpráva je, že při zpáteční cestě bylo vše mnohem mírnější a kromě neskutečné únavy jsem zvládala v rámci možností fungovat.

Kde přesně jsem byla?

Brisbane & Wynnum

První dva týdny jsem strávila na předměstí Brisbane. Konkrétně v malém městečku Wynnum, kde se nachází naše kanceláře. Maloměstský život mě zprvu vyděsil, zejména proto, že lokální architektura není žádný skvost a také se zde neobejdete bez auta. (A na řázení v Austrálii nechcete myslet, když neumíte ani pořádně chodit na správně straně cesty.) Wynnum se nachází u pobřeží, žije zde asi třináct tisíc obyvatel a do půl hodiny se dostanete do již zmiňovaného Brisbane.

Brisbane má zhruba stejně obyvatel jako Praha a byl mým prvním kontaktem s velkoměstským životem v Austrálii. To znamená ruch, spousta lidí a vysoké skleněné budovy. Hodně vysokých skleněných budov. Zprvu mě to celkem děsilo, ale pak jsem objevila jeho kouzlo a zamilovala si to. Navíc v okolí města najdete krásnou přírodu a nádherné písčité pláže.

 

Sydney

Když se mě někdo zeptá, kde v Austrálii se mi líbilo nejvíc, řeknu bez váhání Sydney. Jsem zkrátka městská holka. A jelikož miluju historii, tak Sydney je místo, kde mají alespoň nějakou. Střídá se tu moderní architektura s tou starou a já si tyhle kontrasty oblíbila. Stejně jako dechberoucí výhledy z nejvyšších pater mrakodrapů. Bohužel šest dní není dostatek na to, abych si největší australské město prohlédla celé. Žije zde téměř deset milionů obyvatel a tak je tohle místo členité do šířky i do výšky. Najdete tam nespočet zajímavých budov, krámků, parků, pláží a spousty dalších atrakcí. O důvod víc se tam vrátit a probádat ho důkladněji.

(P.S. Asi jsem divná, ale Opera se mi nelíbila. Je kolem ní spousta lidí a z blízka mi nedává moc smysl. Výhledy na ní z výšky či dálky jsou mnohem lepší!)

Hamilton Island

Maličký ostrov kousek od Velkého bariérového útesu. Je dokonce tak malý, že tam nemají žádná auta a k dopravě se používají výhradně golfové vozíky. Krásná příroda a průzračně čistá voda sem lákají k odpočinku většinu bohatších australských rodin. Kromě nepěkného vysokého hotelu, který připomíná české paneláky a kazí tak všechny místní výhledy, bych mu snad nic nevytkla. Pro mě to bylo první větší setkání s australskou přírodou – papoušci, klokani, ryby, různé druhy květin … Bohužel jsem se během jednoho nočního koupání nachladila a tak jsem polovinu svého pobytu strávila v posteli. Jen nedoporučuji sem jezdit, pokud se bojíte létání. Nachází se tu krátká runway a snad nejmenší letiště, co jsem kdy viděla.

Cairns

Já bych tohle místo popsala jedním slovem – architektonické peklo. Já tam ani nic nevyfotila, protože mi tam nepřišlo nic pěkné. Teď lituju, že vám to nemám jak ukázat. Jedná se o nejseverněji položené místo z mé návštěvy a díky tomu zde bylo největší teplo. Jelikož se ale v okolí rozprostírá přírodní park a nespočet přírodních atrakcí, jedná se o turisticky vyhledávanou oblast. Takže rada jediná – nezůstávat ve městě.

Australská zima

Vyměnit parné České léto za australskou zimu bylo trochu zvláštní. Ale ve finále to mělo jen jednu stinnou stránku – musíte si zabalit v podstatě na všechna roční období, protože počasí se na opačné polokouli dokáže měnit rychle.

Já ovšem na počasí měla štěstí. Déšť jsem zažila jen jednou a celý měsíc jsem v pohodě odchodila v sukni a svetru/lehkým kabátě. Teploty dosahovaly okolo dvaceti stupňů a já, jako správná holka ze severu, s radostí skočila do osmnáctistupňového oceánu a moc si ho užila. Místní na mě sice koukali jako kdybych byla padlá na hlavu, protože když vidí na teploměru tato čísla, tak raději ani nevycházejí z domu.

Já na ně zas koukala divně, když mi vyprávěli o Vánocích v červenci. Údajně jim je prý smutno z toho, že mají Vánoce v létě a tak se libovolný víkend v červenci sejdou s rodinou a přáteli a Vánoce slaví (sice v menším rozsahu) ještě jednou. Jelikož tam tu opravdovou zimu nemají ani v zimě, tak já tomu říkám dobrý marketing. Aby toho nebylo málo, tak za 27 AUD (432 Kč) si můžete ve velkých městech zabruslit mezi nafukovacími sněhuláky.

Jo, a nevím jestli je tomu tak jenom v zimě, ale každý večer tam mají ty nejkrásnější a nejrůžovější západy slunce.

Vzdálenost a létání

Jedna z věcí, které jsem se v Austrálii naučila je to, že žádná vzdálenost není dostatečně velká. V porovnání s ní je Evropa miniaturní a hrozně se stydím, že jsem v životě nebyla ve Vídni, Kodani, Budapešti, Římě a všech ostatních městech, do kterých jsem se vždycky chtěla podívat. Jsou totiž za rohem. V Austrálii se vzdálenosti berou úplně jinak. Lítat z jednoho města do druhého je naprosto normální a tisíce kilometrů překonáte do několika málo hodin (čti – rychleji než z Prahy do Brna po dálnici D1). Já jednou dokonce letěla s přestupem úplně v opačném směru; přirovnat by se to dalo k letu z Prahy do Paříže se zastávkou v Barceloně. Mě samotnou létání vždycky stresovalo a nevyhledávala jsem ho. Teď mi to nejen přijde normální, ale dokonce mi chybí. Určitě tomu pomohla i vyšší úroveń lokálních aerolinek, která se s evropskými low-costy nedá ani srovnávat a mnohem lehčí kontroly na vnitrostátních linkách.

(Austrálie -> Dubaj -> Praha)

Australané, australanky a australská angličtina

Vždycky, když se mě někdo zeptá, jestli bych chtěla v Austrálii bydlet, odpovím, že ano, ale pouze kvůli lidem. Já vím, že je klišé psát, že jsou tam všichni milí a češi jsou hrozní bručouni, ale je to tak. Všichni jsou tu hrozně v pohodě a nikam nespěchají (v supermarketu nikdo nenadává pomalým prodavačkám, které se s každým vykecávají). Vždycky a všude se vás zeptají, jak se máte, a hlavně jsou ochotni vám pomoci za každé situace.

Blbý je, že někteří australané mají tak silný přízvuk, že si s nimi moc nepokacáte (a to si nemyslím, že by moje angličtina byla špatná.) Dá se na to celkem rychle zvyknout a postupně člověk rozumí víc a víc. Taky mají spoustu slangových výrazů a často slova nesmyslně zkracují. Následkem toho občas ani nemáte šanci chápat, co vám chtějí říct. 

Australský slovník aneb slangová slova, která jsem se zvládla naučit za měsíc:

• Brekky – snídaně (z Breakfast)
• Brolly – deštník (z Umbrella)
• Barbie – barbeque
• Choccy Biccy – čokoládová sušenka (z Chocolate Biscuit)
• Drongo – blázen
• G’day – ahoj/dobrý den
• Grow a pair – ve smyslu „pair of balls,“ neboli „vzmužit se“
• Roo – zkráceně kangaroo, klokan
• Sheila – dívka
• Sickie – sick day
• Straya – Austrálie
• Woop woop – uprostřed ničeho, ve smyslu bydlet někde na samotě

Jídlo aneb klokan na talíři

Být v Austrálii trochu dýl, tak se vracím jako tlustá koule. V supermarketu jsem se vždycky cítila jako Alenka v říši divů a chtěla jsem ochutnat úplně všechno. Mají tam nespočet možností a všechno jídlo je značně kvalitnější než u nás. Všechny potraviny vyrobené v Austrálii mají na sobě hodnocení kvality od nuly po pět hvězdiček a tak přesně víte, co svému tělu dáváte. Také tam mají spoustu variant pro lidi s bezlepkovou dietou či vegany. Oboje se považuje za normální. I když jsme byli v Austrálii v zimě, pořád zde bylo k dostání mnoho druhů čerstvého ovoce a zeleniny. S nabídkou českých obchodů naprosto nesrovnatelné.

Zklamáním pro mě byla káva, která mi málokde chutnala. Ovšem z kávy se tu dělá můj nejoblíbenější koktejl – Espresso Martini, který moji kolegové přejmenovali na Espresso Martina. Je k dostání i u nás, ale tam ho mají úplně všude. :)

Jídlo v restauracích

Co se týče jídla v restaurací, neexistuje nic jako typická Australská restaurace. Jelikož se jedná o zemi přistěhovalců, většinou se zde jí asijská, britská nebo americká kuchyně. Pokud chcete ochutnat něco opravdu místního, tak dostanete „meat pie“ neboli masový koláč. Rovnou vás upozorňuji, že je pěkně hnusný a přirovat se dá k nepovedenému guláši v listovém těstě. Za místní specialitu se dá také považovat maso z klokana. Většina australanů ho nejí, protože se jedná o národní symbol. I mně to ze začátku přišlo zvláštní, ale musím uznat, že maso bylo velmi chutné. Popsala bych ho jako velmi kvalitní hovězí.

Co jsem si na Austrálii zamilovala byly mořské plody, i když je normálně nesnáším. Jelikož tam mají všechno čerstvé, místní sushi je výtečné. I ostatní dary moře v Austrálii umí dobře připravit. Krevety, které normálně v česku nejím, jsem ochutnala s radostí a mojí oblíbenou mořskou potvorou se staly hřebenatky.

Kuchyňské vymoženosti

V australské kuchyni mě překvapily dva vynálezy, které považuji fakt dokonalé a hodlám je zavést i sem:

1. Rychlovarná konvice v kohoutku – V kanceláři jsme měli takovou specialitu. Kohoutek, který vám načepuje filtrovanou vodu není nic neobvyklého. Na tomhle se ale dal zmáčknout čudlík, který bez čekání nalil vodu vařenou. Takže se vám nikdy nestane, že si zapomenete dodělat čaj nebo kávu.
2. Sporks – Kříženec vidličky a lžičky. Podle mě nejlepší vychytávka co jsem kdy viděla.

Architektura & Design

Jako milovník architektury jsem v Austrálii patřičně trpěla. Spousta skleněných budov naplácaných jedna na druhou bez jakéhokoliv smyslu. Většinu těch pěkných, starých, si samozřejmě zbourali, aby měli místo na mrakodrapy. O to větší kouzlo ale měly historické budovy, které tam zůstaly. Moderní domy jsou navíc stavěny z .. fakt nevím čeho, ale působí to jako papír a máte pocit, že to brzy spadne. (Vyděsí vás to dvakrát tolik, když máte v šuplíku příručku co dělat při zemětřesení a tsunami.) Navíc slyšíte úplně každé slovo lidí ve vedlejší místnosti a před spaním nepočítáte ovečky, ale kroky sousedů nad vámi. Jako pražská holka holt potřebuju mít v domech pocit stability a majestátnosti, jakou ty naše staré stavby mají. Stát pod sedmdesáti podlažním sice majestátní je, ale úplně jiným způsobem. (Aby bylo jasno, moderní architekturu v 90% neocením ani u nás v Evropě.)

V čem jsou ale mnohem lepší je design. Ve všech oborech ho mají krapet promyšlenější. Například ten obalový mě naprosto uchvátil. V obchodech najdete spoustu výrobků od mýdel, přes vína až po instantní polévky, které vypadají skvěle. O obalech knih ani nebudu začínat. Velmi mě uchvátil malý designový obchůdek ve Wynnum. Specializoval se na prodej výrobků od lokálních tvůrců – náušnice, hrnečky i oblečení navržené a vyrobené lokálními „handmade“ tvůrci. Ale abych jenom nechválila, třeba cedule a výlohy a reklamní smog obecně mají ve většině případů fakt hrozný.

Nakupování

Nakupování nesnáším a nejsem ta holka, která by trávila v obchoďáku hodiny. V Austrálii bych to ale zvládla. Nejvíc mě bavilo nakupování jídla, ale to už jsem zmiňovala. Získala si mě i jejich síť drogérií – Chemist Warehouse. Jedná se o něco na způsob našeho „DM-ka“ a seženete tam všechno. Ale trochu lepší. Design mají sice hnusný, ale všechny ty voňavé krémy, mýdla, šampony .. to je prostě ráj i pro holku, která kosmetice nerozumí.

Jelikož miluju starou architekturu a jak jsem už říkala, v Austrálii jí skoro nenajdete, stalo se, že jedno z mých nejoblíbenějších míst v Sydney je tzv. Queen Victoria Building.  Místní jí neřeknou jinak než QVB a je to nejkrásnější obchodní centrum co jsem kdy viděla. Popisovat vám to nebudu, podívejte se sami na fotky níže. To, jak to mají nepřeplácané a sladěné, to je něco pro mě. Navíc tam mají úžasnou stylovou kavárnu.

    V menších městech vás ale v nákupech omezí otevírací doba. Člověk si myslí, že se po práci zajde podívat do všech těch malých roztomilých obchůdku a mezitím si skočí na kafe a zmrzlinu. Neskočí. Kavárny zavírají ve 14h, obchody v 16h. Takže když si chcete místní krámky obejít, musíte si vzít v práci volno.

Pokud vás zajímá srovnání cen, tak Austrálie je zhruba o 30% dražší než Česká republika. Pro zamyšlenou uvedu, že minimální hodinova u nás je (k 20.8.2019) 79,8 Kč a u protinožců 307,4 Kč.

Sekáče

Spousta dotazů směřovala konkrétně na second-handy. Vědět, jak tam vypadají, tak snad jedu s prázdným kufrem a všechno oblečení si nakoupím na místě. Ve velkých městech jsem jich sice moc neviděla, ale neměla jsem ani čas je vyhledávat. Nicméně ve Wynnum jich bylo požehnaně. Na jedné ulici klidně i pět. Sehnat tam můžete opravdové poklady – oblečení, šperky, nádobí, knížky nebo i nábytek. Všechny věci jsou ve výborném stavu a navíc za skvělé ceny. Například šaty stojí mezi 5-10 AUD (tj. 80 – 160 Kč), což je méně než jídlo v restauraci. Až jednou budu bydlet v Austrálii, nebudu nakupovat jinde!

Papírnictví & knihkupectví

Nebyla bych to já, kdybych sem nezakomponovala odstavec o papírnictví. Z Instagramu už určitě víte, že jsem si splnila sen a byla se podívat v Kikki.K. Tahle značka je mojí papírnickou inspirací už od začátku a opravdu mě nikdy předtím nenapadlo, že bych se do něj mohla někdy podívat přímo v zemi jejího původu. Když se prodavačky dozvěděly můj papírenský příběh a odkud jsem k nim přijela, byly stejně nadšené jako já. Takže jsem tam strávila skoro hodinu a odnesla si dvě tašky plné radostí.

Navštívila jsem i další papírnictví a všechny byly skvělé. Dokonce i v obyčejných supermarketech prodávají sešity a psací potřeby na úrovni. Kromě toho na každém rohu narazíte na přáníčka, která jsou stylová, roztomilá nebo vtipná. Jen na pohledech by měli ještě zapracovat, to je stejná tragédie jako všude jinde.

A stejně jako o papírnictví bych mohla básnit o knihkupectví. Díky bohu, navštívila jsem dvě – jedno malé zapadlé ve Wynnum a jedno obrovské, několikapatrové v Sydney. I tak jsem si zvládla pořídit pět kousků a nadváha mého zavazadla byla hned na světě.

Jak se pracuje u protinožců

Jelikož jsem jela do Austrálie pracovně, říkala jsem si, že by možná bylo zajímavé vám říct něco málo i tom. Mohli byste si myslet, že jelikož jsou tam všichni pohodáři, tak že i práci budou mít všechno na salámu. Realita je ovšem opačná, jsou do práce velice zapálení, téměř workoholici. I uklízečka uklízí tak svědomitě, jako kdyby zachraňovala svět a přesně podle toho to tam pak vypadá a funguje. (Ty záchody jsou mimochodem všude zadarmo, považují to tam (narozdíl od nás) za základní lidskou potřebu za kterou by se nemělo platit.)

Zúčastnila jsem se i několika přednášek ohledně marketingu a IT a nejvíc se mi líbilo, když sami o sobě prohlásili, že Austrálie je jiná tím, že si zde i firmy navzájem pomáhají. V praxi to pak vypadá tak, že si i konkurenční firmy dokážou dohazovat zakázky podle toho, kdo co ovládá lépe. To se mi fakt líbí a přála bych si, aby se to stávalo i tady.

Flora a Fauna aneb sežralo mě tam něco?

Nejvíce dotazů mi přišlo na to, jestli jsem teda potkala nějakou tu havěť. Tak tady je shrnutí:

• Hadi – V zimě prý spí, protože je na ně zima, ale prý je můžete vidět i tak. Příběhy mých australských kolegů o tom, jak jim po zahradě lezl desetimetrový škrtič mi ale naháněli husí kůži během celého pobytu. Naštěstí jsem hady viděla jen v ZOO a v mých nočních můrách.
• Pavouci – Ti mě děsí míň, ale koukat se na ně nemusím. Pár jsem jich viděla, jsou hnusní, větší, barevnější … ale zvládla jsem to, jsem živá.
• Vačice – Sedět na terase a na telefonním drátu vidět lézt živou vačici je tu naprosto normální a stává se to několikrát za večer.
• Papoušci Kakadu – Moc roztomilí. A moc mazaní. My se na ně chodíme dívat do ZOO, na Hamilton Island je mají jako škodnou zvěř. To, že vám ukradnou maso z talíře, když se jenom otočíte, je naprosto normální.

 

• Velryby – Další z mých splněných snů. Naprosto dechberoucí zážitek.

• Podvodní život – Nerada se koupu v moři, protože nikdy nevíte, co tam potkáte. Zlý ryby, medúzy, malí roztomilí krabíci, delfíni .. no a už jenom čekáte, kdy vás slupne žralok. Všechno to jsem naštěstí viděla jenom v Akváriu (kromě delfínů a krabů, ty jsem viděla v „divočině“), ale to asi proto, že jsem se byla koupat jenom dvakrát. V zimě.
• Klokani – Asi první věc co si vybavíte když se řekne Austrálie. Já svého prvního viděla až ke konci, opět na Hamilton Island. Australané vám sice řeknou, že to kokan není. Podle nich pravý klokan je větší než člověk a těmhle maličkým říkají Wallaby. Já v tom nevidím rozdíl, takže jet večer pro pizzu a vidět jich dvacet byl pro mě zážitek.

• Koaly – Další naprosto typický živočich. Nic kouzelnějšího jsem v životě neviděla. A nemazlila. Bohužel nejsou vůbec hebké, smrdí a když nejsou zrovna ospalé, tak údajně umí být pěkně agresivní.

• Australské ZOO – Oproti českým zahradám mají mnohem méně druhů zvířat, ale většina výběhů je interaktivní, takže hlazení, krmení a focení povoleno. Já navštívila ZOO, kterou založil Steve Irwin (doufám, že je tu někdo tak starý a pamatuje si jeho pořad, který dávali na přelomu soletí každou sobotu ráno na nově? :D) a byl to skvělý zážitek.
• Květiny – Zima v Austrálii je na floru úžasná. Hodně stromů i květin zrovna kvete a palma osypaná Papájou před barákem naprostá samozřejmost. Zajímalo by mě, jak vypadá australské jaro.

 Pokud by vás zajímalo i něco dalšího, tak určitě pište a případně sdílejte i vaše zážitky z druhého konce světa. Za mě je to (prozatím) o Austrálii vše. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti o životě na druhé straně světa, doporučuji blog Lucky, která v Austrálii už druhým rokem žije.